příběhy firem

Na myšlenku dát práci lidem bez domova mě přivedl syn, říká šéf českého Siemensu Eduard Palíšek

Byly vánoce a generální ředitel společnosti Siemens Eduard Palíšek zjistil, že se jeho syn s návratem z Brna, kde studuje, opozdí. Když pak otci vyprávěl, jak natáčeli v kostele příběhy lidí bez domova a kolik je mezi nimi těch, kdo by si zasloužili druhou šanci, řekl si, že by velká průmyslová firma mohla být první korporací, která začne lidi bez domova vracet do normálního života.
Vznikl projekt Restart@Siemens, za který si firma odnesla cenu za Společensky prospěšný projekt v ceně TOP Odpovědná firma.


Většinou ve velkých nadnárodních firmách určuje strategii CSR neboli společenské odpovědnosti a hlavní programy globální vedení firmy. V Siemensu je to jinak. Projekt Restart@Siemens si nechal generální ředitel Eduard Palíšek posvětit vlastně jen od zaměstnanců firmy. A český Siemens je zřejmě prvním nebo jedním z prvních velkých průmyslových podniků na světě, které se rozhodly, že lidem bez domova dají příležitost začít znovu pracovat i bydlet.

Generální ředitel českého Siemensu Eduard Palíšek vystudoval strojní a poté podnikatelskou fakultu na Vysokém učení technickém v Brně a Nottingham Trent University. Brněnský závod Siemens Industrial Turbomachinery vedl od roku 1996. Vedle pozice v brněnském závodě byl také celosvětově zodpovědný za strategické plánování, akvizice a rozvoj obchodních aktivit v oblasti parních turbín v rámci koncernu Siemens AG. Foto: Siemens Generální ředitel českého Siemensu Eduard Palíšek vystudoval strojní a poté podnikatelskou fakultu na Vysokém učení technickém v Brně a Nottingham Trent University. Brněnský závod Siemens Industrial Turbomachinery vedl od roku 1996. Vedle pozice v brněnském závodě byl také celosvětově zodpovědný za strategické plánování, akvizice a rozvoj obchodních aktivit v oblasti parních turbín v rámci koncernu Siemens AG.
Foto: Siemens
"Siemens má tři základní hodnoty: odpovědnost, excelentnost a inovativnost. V rámci těchto tří hodnot máme volné ruce a naše centrální vedení spoléhá na to, že má na pozici člověka, který ví, co dělá, a co je a není možné," vysvětluje Palíšek během rozhovoru pro vydavatelství DeadLineMedia, proč nebylo třeba projekt schvalovat v centrále firmy.

 

Vy jste údajně stál u zrodu myšlenky nabídnout restart lidem bez domova?

Jde o projekt celé firmy, ale ano, přišel jsem s tím já. Ale inspirovali mě lidé, kteří věnují svůj volný čas právě práci s lidmi bez domova, a jedním z nich je můj syn. Řekl jsem si: když mladý člověk může věnovat tolik času pomáhání, proč by nemohla pomoci tak velká firma, jako je Siemens.

Víte, mezi čtyřiceti tisíci lidmi, kteří jsou v Česku bez domova, je řada vzdělaných, vyučených a pracovitých lidí. A mají všechny předpoklady, aby se mohli do plnohodnotného života vrátit, pokud jim někdo podá pomocnou ruku. V rámci našeho projektu vytváříme pro tyto lidi pracovní místa a po dobu jednoho roku jim nabízíme také ubytování.

Projekt je zpočátku na jeden rok, aby se prokázalo, zda snaha toho člověka zařadit se zpět do normálního života, je pravá. A pokud se ukáže, že je spokojenost na obou stranách, že se ten člověk dobře zařadil do týmu, že odvádí dobré pracovní výsledky, tak je velká pravděpodobnost, že mu Siemens po roce nabídne smlouvu na dobu neurčitou.

 

Jak na to reagovali zaměstnanci, když jste o projektu začali mluvit?

Strhla se smršť e-mailů i osobních setkání, kdy mi zaměstnanci vyjadřovali podporu a také projevovali hrdost, že mohou pracovat pro firmu, která se takto dokáže zachovat k lidem, kteří ztratili půdu pod nohama. Je až dojemné, jak velkou podporu tento projekt mezi našimi zaměstnanci získal.

Projekt podporují nejen manažeři, ale i ostatní zaměstnanci. V rámci jednotlivých závodů, které tyto pracovní pozice otevírají, jsou vytvořeny dobrovolnické týmy, které se o nové kolegy starají, pomáhají jim. A ta pomoc je vlastně vzájemná, protože naši lidé si díky tomu uvědomují, co je a co není v životě důležité, jaké jsou důležité hodnoty a jak vypadají skutečné problémy.

 

Říkal jste, že vás inspiroval váš syn? Jaká to vlastně byla situace?

Synovi je šestadvacet a studuje dvě vysoké školy v Brně, ekonomiku a religionistiku. A tím pádem má velmi blízko k těmto záležitostem. Před Vánocemi mi volal, že nepřijede domů, že má ještě program ? že se sejdou v kostele právě s lidmi bez domova a budou natáčet jejich životní příběhy.

Když pak přijel domů, popisoval, jak silné ty příběhy jsou, jak se do této situace dostali lidé, kteří třeba celý život pracovali, měli rodinu, jsou vzdělaní. A mě to tehdy dostalo.

Trochu jsem se až zastyděl, že šestadvacetiletý mladík, který by po večerech mohl dělat úplně něco jiného, této problematice věnuje tolik času i část svého kapesného. Dojalo mě to a řekl jsem si, že zkusíme pomoci i my.

Siemens je globální firma. Musel jste se radit, zda tento program můžete v Česku zavést?

Nemusel. Siemens má tři základní hodnoty: odpovědnost, excelentnost a inovativnost. V rámci těchto tří hodnot máme volné ruce a naše centrální vedení spoléhá na to, že má na pozici člověka, který ví, co dělá, a co je a není možné. Takže tento projekt vznikl  u nás, nikoho jsme se nemuseli ptát.

To není ale běžné u korporací?

Mám radost, že je to u nás takto. A navíc v momentě, kdy se začaly objevovat první výsledky, začalo se o projektu mluvit, vedení projevilo velký zájem.

A přemýšlejí, že by projekt Restart@Siemens zavedli i v jiných zemích?

Nemohu mluvit za jiné pobočky, ale vedení rozhodně chce, abych projekt dalším zemím představil. Je třeba si uvědomit, že nejde o program, který můžete nařídit oběžníkem, pro ten vám musí bít srdce.

Generální ředitel firmy Siemens Eduard Palíšek. Foto: Siemens Generální ředitel firmy Siemens Eduard Palíšek. Foto: Siemens


Vstupujete do něčeho, co velká firma neumí a nezná. Když jsem se bavil s hlavním velitelem Armády spásy, říkal, že neví nikde na světě o korporaci, která by se do podobného projektu pustila. Samozřejmě vím, že v Česku je mnohem více lidí, kteří lidem bez domova pomáhají, ale v rámci velkých, korporátních firem jsme pionýři - prorážíme ledy, které snad naším příkladem roztají.

Jaké jsou největší překážky tohoto projektu?

Zatím nevíme. Víte, my jsme firma, která umí dělat energetiku, zdravotnictví, dopravní technologie, průmyslovou automatizaci, ale v sociálních službách jsme ryzí amatéři. Proto se snažíme najít správnou cestu právě s našimi partnery - s Charitou Česká republika, Nadějí a Armádou spásy.

Právě tyto organizace nám radí, jak s lidmi bez domova pracovat. A problémy? Problémy jsou od toho, aby se řešily, protože kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá důvody. A my hledáme způsoby.

Buďme rádi, že si snad ani neumíme představit, co to je, nemít vůbec nic, nemít střechu nad hlavou, mít snad jen vzpomínky a minimální šanci na zlepšení.

Kolik zatím zaměstnáváte lidí bez domova?

Dva. Ženu a muže. Měli jsme tři, ale jeden člověk z projektu ze zdravotních důvodů odstoupil. S paní jsem už osobně mluvil, ta pracuje v Trutnově. S pánem, který působí v Mohelnici, ještě ne, ale chystám se na to v nejbližších dnech. Oba příběhy znám detailně, jsou velmi silné.

Kolika lidem chcete pomoci?

Začínáme. Takže se nechceme dostat do situace, kterou bychom neuměli zvládnout. V prvním roce pomůžeme patnácti až dvaceti lidem. Na tom bychom se měli naučit, jak to zvládnout kapacitně.

A potom, jak jsem zmínil, po roce ? bude-li vzájemný zájem ? ti lidé přejdou do klasického pracovní poměru na dobu neurčitou, takže se pozice uvolní pro další. Každý rok bychom mohli pomoci vrátit se do normálního života až dvaceti lidem. Takový je plán. Je jasné, že nespasíme svět. A budu rád, když se přidají další firmy.

Jak vybíráte účastníky projektu?

Patří k vybraným lidem bez domova, které Siemens zaměstnal v programu Restart. Foto: Filip Jandourek Pan Libor Slonka patří k vybraným lidem bez domova, které Siemens zaměstnal v programu Restart. Foto: Filip Jandourek


My hledáme lidi, kteří hlavně chtějí něco změnit. Jak praví přísloví: koně k vodě přivedeš, ale pít nepřinutíš. Takže onen člověk musí udělat první a zásadní krok, musí mít snahu se ode dna odrazit. A rok není krátká doba, za dvanáct měsíců se už člověk může postavit zpátky na vlastní nohy.

A pak hledáme lidi, kteří se do nezáviděníhodné situace nedostali vlastním zaviněním. Chápeme nemoc, to, že člověk naletěl šmejdům, že firma zbankrotovala, to vše chápeme, ale naší cílovou skupinou určitě nejsou lidé, kteří propadli alkoholu, gamblerství, násilníci, zloději, defraudanti.

Pomáhají vám s výběrem právě neziskové organizace?

Právě neziskové organizace nám pomáhají lidi bez domova vyhledávat a vybírat.  A po dobu jednoho roku toho člověka pak budou dále podporovat, navštěvovat ho, zjišťovat jeho pocity.

Víte, o některých lidech ani nevíte, že jsou bez domova. Ti, kteří se chtějí dostat zpátky, dělají vše proto, aby nebyli zařazeni do kategorie špinavých, otrhaných lidí, kteří za sebou táhnou kočárek s víkem od kanálu a z kapsy jim trčí láhev s levným vínem. To jsou předsudky, stereotypy. Je celá řada lidí, na kterých byste nepoznala, že ve skutečnosti jsou bez domova.

Neziskové organizace je znají, starají se o ně a pomáhají jim. Ale charitativní společnost nedovede nabídnout práci, ta je umí nakrmit, dát místo na přenocování, poradit. A práci zase umíme nabídnout my. Proto jsme se dali dohromady.

 

Komunikují neziskové organizace i s vašimi dobrovolníky, kteří novým kolegům pomáhají?

Ano, školí je. Zrovna dnes se koná školení v Trutnově. Ta spolupráce funguje naprosto bezvadně.

Říkáte, že zaměstnanci byli nadšení, že firma tento program zavedla. Ale jsou nadšení všichni? Nebo existují i negativní reakce?

Měli jsme obavy, jak to zaměstnanci vezmou, není to nikde vyzkoušeno. A může se stát, že v některých závodech třeba budeme muset v budoucnosti propouštět, pokud klesne po určitém zboží poptávka. A je to pak samozřejmě velký osobní test pro všechny, aby si uvědomili, že nejde o konkurenci. Že v tomto případě jde o charitativní činnost a že by asi nikdo nechtěl měnit: dostat práci za to, že byl bez střechy nad hlavou, na ulici.

Probírali jsme to velmi intenzivně i s odbory. A podpořily projekt. Víte, je fajn, když  do výtahu k vám přistoupí mladý člověk a řekne: hele, já jsem fakt pyšný, že se do tohoto firma pustila. To vám prostě musí zvednout náladu!

Odráží se vaše strategie CSR na tom, že se k vám začíná hlásit více lidí z generace Y, o které průzkumy říkají, že jí extrémně záleží na tom, aby firma byla etická a dělala správné věci?

Průzkum jsme si nedělali. Ale když se ptáte, máte úplnou pravdu, velká většina těch nejpozitivnějších reakcí byla právě od mladé generace.

Říkáte, že lidem, kteří do projektu vstoupí, nabízíte i ubytování. Co si pod tím můžu představit?

Výhodou je, že lidé bez domova jsou velmi flexibilní, co se týká místa, kde budou žít. A někteří navíc i chtějí odejít z regionu, zpřetrhat vazby a začít úplně znovu. A to my můžeme nabídnout. Máme závody ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Brně, v Drásově, v Mohelnici, v Letohradu, v Trutnově, a všechno jsou to závody v pěkném, přírodním prostředí. Myslím, že je opravdu lepší, když ten člověk začíná úplně znovu.

A rozhodně je nedáváme na ubytovny. To bychom jim nepomohli. My pronajímáme jako firma normální byty, ty těmto lidem poskytneme, a dokonce ten rok platíme veškeré náklady spojené s provozem bytu ? energie, nájem, vodu.

Tím jim dáváme možnost, aby se znovu naučili hospodařit. Radíme jim, aby si právě část peněz, kterou by jinak investovali do bydlení, ukládali, aby po roce nezůstali překvapeni, že neví, jak dál. I v tom nám pomáhají naši dobrovolníci a neziskové organizace, připravují je na to.

Co když ti lidé mají dluhy?

To se děje. Ale naši právníci se rozhodli, že ve svém volném čase, dobrovolně těm lidem pomůžou tyto problémy řešit. Jsou to složité případy. Bohužel, systém v této zemi těm lidem moc nepomáhá začít znovu, v momentě, kdy se totiž začnou snažit, tak jim vlastně dá ťafku a pošle je zpátky na dno. My tu smrtelnou dluhovou spirálu chceme přetnout.

Jak reagovaly na váš nápad právě neziskové organizace?

Byly nadšené a nabídly okamžitě plnou podporu. A nejen ony, projekt se líbí i ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové, převzala nad projektem záštitu. Chce nám pomoci i v tom, aby úřady práce vnímaly tento projekt správně a nenařkly nás třeba z takzvané pozitivní diskriminace. Víte, velké korporace to nemají někdy úplně jednoduché, i když chtějí pomáhat. Jsem proto ministryni vděčný.

Co další firmy, neinspirovali jste je?

Zatím vyčkávají, fandí nám, ale vyčkávají. Nikomu to nezazlívám, je to otázka velkého osobního rozhodnutí do podobného projektu jít. Je to prostředí pro korporace neznámé a neprobádané. Od toho jsou přece pionýři, aby cestu ukázali. A pak doufám, že se přidají další. Ideálně všichni.

 

příběhy firem
12345...40Další

Projekt podporují: